WWW.ABSTRACT.DISLIB.INFO
FREE ELECTRONIC LIBRARY - Abstracts, online materials
 
<< HOME
CONTACTS



Pages:     | 1 || 3 | 4 |

«Omnipotence a limity v PBSP: Vodítka pro struktury s limity © 1996 Lowijs Perquin, M. D. Psychiatr-psychoterapeut, certifikovaný PBSP trenér a ...»

-- [ Page 2 ] --

v popředí bývají úzkostné obrany, stud nebo fyzické stížnosti. Nedostatečné funkce ega při zvládání agrese se, kromě sebedestruktivních sklonů a sebemrskačských myšlenek, mohou projevit i formou explozivního, pasivně-agresivního nebo antisociálního jednání. Ve všech případech zůstává centrálním bodem, že agrese, moc a síla nejsou „obaleny“ egem a zůstávají v psychickém podzemí, nedostupné pro opodstatněnou sílu, moc, pevnost self.

Agresivní fantazie, pocity viny

Podvědomé, potlačené impulzy se mohou vynořovat na povrch vědomí v podobě sadistických snů či krutých fantazií. Jako příklad lze uvést, když po drobném sporu někdo cítí, že druhého „z celého srdce nenávidí“. Zbytky nekorigovaných, magických, omnipotentních myšlenek z dětství mohou náhle vyskočit jako: „Přál jsem si, aby matka zemřela a ona měla autonehodu. Na co pomyslím, se doopravdy stane!“ „Pohledy mohou zabíjet!“ Sadistické fantazie se pokládají za nebezpečné samy o sobě, dokonce, i když zůstanou „nevysloveny“ a nepromyšleny. Když dospějí do vědomí, klient cítí stud a vinu. Myšlení a chování, jednání, se proplétají a klient mezi nimi nedokáže rozlišovat; místo toho má sklony k magickému myšlení. Zříkají se kapacity pro krutost, není prožívána jako součást duše a vypadá, že neexistuje. Zůstává ego-dystonní, neintegrovaná a tím pádem egu cizí. Příkladem toho jsou kompulzivní agresivní myšlenky: „Jsem vyděšený silou mých myšlenek, že jsou tak zlé a agresivní.“ Dalším příkladem je paranoidní projekce: v druhé osobě vidí zuřivost, kterou nerozpoznává jako svou vlastní. Komplexnější je projektivní identifikace: projikování vlastní agrese „do“ někoho jiného, nevědomá identifikace s touto projekcí a následné kontrolování či atakování síly toho druhého (Pohorely, 1992).

Nenávist k sobě samému a autodestruktivita

Další taktikou ega je vědomé či nevědomé nasměrování nenávist proti sobě. Jako příklady autodestruktivních sklonů lze jmenovat vyhledávání nebezpečných situací, zneužívání návykových látek, zanedbávání se, mrzačení se aj. Často jde o klienty v minulosti zneužívané. Nenávist k sobě a autodestrukce pramení z intenzivních agresivních impulzů vůči zneuživatelům. Tyto síly nemá ego dostatečnou kontrolou. Intenzivní zuřivost vůči ostatním je přesměrována proti sobě samému, protože se to zdá bezpečnější: v minulosti bylo příliš nebezpečné vyjádřit agresivitu vůči agresorovi. Tímto způsobem je pod kontrolou. „Poškozuji sebe sama; alespoň takovou mám sílu.“ Agrese je vnímaná jako nebezpečná a nedostává se na povrch. Sebepoškozování se může stát strategií k uvolnění vnitřní tenze ze zakázané agrese. Klient nevědomě opakuje původní situaci a stává se současně agresorem i obětí. Jako agresor přehrává klient původní špatné zacházení. Jeho tělo přijímá roli oběti, nyní pod managementem self. Tímto způsobem klient drží zdánlivou vládu nad situací a může pečovat o iluzi „kontroly zneužívání“ v přítomném životě a o iluzi, že se tak dálo i v minulosti. Tento komplikovaný mechanismus je pokusem o magické antidotum, doslovně je závěrem „Je/byla to moje chyba.“ To lze nahlížet jako skrytou omnipotentní fantazii. „Bylo v mé moci nechat to dít se a zastavit to.“ Výsledkem toho je ignorování skutečných pocitů zranění a zuřivosti na násilné/nedobrovolné podvolení se (Perquin a Pesso, 1990; Pesso 1991d).

Megalomanické fantazie, narcistická izolace

„Nikoho nepotřebuji, zvládnu to sám. Žádná terapie mi doopravdy nepomůže. Jsem jiný než ostatní.

Dokážu zachránit svět.“ Časté jsou představy o velkém úspěchu, moci a ideální lásce. Fakt, že jde o věci v reálném životě nedosažitelné, klienty změnit názor nepřiměje. Mají sklon stavět se do centra a domáhat se neustálé pozornosti, neunáší kritiku či korekce. Jako deficitní vnímají okolnosti nebo lidi kolem sebe. Zřídkakdy se jim dostává nepříznivých poznámek, jsou jich opatrně ušetřeni. To zvyšuje jejich narcistickou izolaci a nás upomíná na výrok „splendid isolation“. Protějšky v životě se intuitivně vyhýbají probuzení narcistické zuřivosti, ke které by došlo v případě konfrontace s limity. Jako dítě klient dostával příliš málo potvrzování svých reálných možností. Je tam zmatení mezi fantazií a skutečností. Dítě bylo buď ponecháno samo sobě, nebo muselo vyhovět narcistických přáním rodičů.

„Potřeboval jsem být někdo, kým jsem nikdy nebyl.“ Dítě nerozumělo a stáhlo se k vlastním interpretacím okolí. V osamělé izolaci rozvíjí, jako kompenzaci chladného okolí, megalomanické fantazie nebo sny o dokonalém světě.

Přílišná zodpovědnost, parentifikace

Všichni ve svém okolí známe lidi, kteří se hlavně starají o ostatní. Když jsou nuceni s tím přestat, například kvůli nemoci, vnímají to tak, že nemají právo na další existenci. Díky obecnému procesu socializace se to v naší společnosti týká často žen. V specifických případech je tento nešťastný obecný vzorec dále zesílen a zhoršen individuální historií.





Například jedna klientka se v devíti letech starala o umírajícího otce a následně utěšovala truchlící matku. „Dospěla“ příliš brzy, nahradila matčina dospělého partnera a vstoupila do tzv. magické svatby s matkou. Získala vliv a moc naprosto nepřináležející jejímu věku. To nadměrně zvýšilo její sebevědomí a posílilo omnipotenci. Ale musela za to zaplatit; neměla svobodu hrát si a experimentovat. Neprožívala potvrzení a smysluplnost života z pocitů uspokojení vlastních potřeb a dosažení vlastních cílů, prosté potěšení z toho být dítětem. I v dospělosti je pro ni velmi obtížné užívat si života a mít z něj potěšení pro sebe. Svoji hodnotu vnímá jen tehdy, když je užitečná pro ostatní – v těchto chvílích se cítí důležitá a oceňovaná. Právo existovat se svými vlastními potřebami přichází pouze s velkým úsilím při naprostého oddělení se od potřeb a požadavků okolního světa. Kdykoliv se jí to podaří a tráví čas sama se sebou, cítí se stísněná, zasmušilá a nenaplněná. Vazba s matkou má nevědomou a neohraničenou erotickou kvalitu a je tak silná, že sexuální vztah s mužským partnerem jí nepřipadá možný nebo přinejmenším žádoucí. Pociťovala by ho jako zradu na matce a velkou ztrátu;

brání se vzdát se speciální vysoké pozice, kterou má v matčiných očích a dokonce vyšší pozice ve vlastní fantazii (Sarolea, 1986). Tragicky, příliš brzy v životě, dostala tato dívka úkoly, které přesahovaly schopnosti a zodpovědnost přináležející jejímu věku. To současně posílilo její omnipotenci a závislost. Láskyplné pocity k matce, které měla jako malá holka, nikdy nevyjádřila jako takové, ale byly převlečeny za „starost“ či „službu“.

Nelimitované erotické a sexuální pocity

Klient, sexuálně zneužívaný jako dítě, může být přesvědčen o své všemohoucí svůdné moci, které zneuživatel tehdy neodolal. Nevědomě tehdy rozvinul silnou fyzickou, téměř jakoby reflexní reakci otevřenosti, na kterou potom intuitivně či instinktivně reaguje řada potenciálních zneuživatelů; často znovu dochází k sexuálnímu zneužití v dospělosti. Sexuální se poddání silnějšímu, vynucené tělesné otevření se, nebylo pod kontrolou ega. Paměť zaznamenala traumatické události částečně, nemohly být prožity z místa skutečného cítění. Dítě tehdy doslova nemohlo vyjádřit, co cítí; celá událost se odehrála v disociovaném stavu. Pocity a emoce nebyly „obaleny egem“, nebyly integrovány.

Zavalující otevřenost vyústila v nepředvídatelné, nelimitované vnímání – náchylnost k agresivitě a erotickým návrhům, nad nimiž má klient minimální kontrolu. Nedostatečná kontrola ega se často ukazuje bez vědomého přání. Na druhé straně, bezhraniční či přestimulovaná sexualita se může manifestovat v promiskuitních vztazích klienta. To je další neuvědomovaný důkaz klientovy omnipotence, že „nikdo obyčejný nedokáže uspokojit či odolat mé sexualitě“.

Acting out

Klient může nevědomě vyhledávat krutost a sadismus, což odráží jeho archaickou potřebu být v těchto impulzech limitován. Často si ale tento mechanismus neuvědomuje. Například mužský klient vůbec nechápe, že jeho vyžadující, testující chování má za následek opakované odmítání. Neví, že nevědomě hledá rodičovské postavy, které akceptují, oceňují a bezpečně limitují jeho chování. Jeho partneři ve skutečném životě pochopitelně limitující roli nepřijímají, ale končí v trestající, sadistické roli.

Následkem toho je klient opětovně odmítán jako dospělý. Acting out je neviditelnější formou této dynamiky. Takový člověk má jediný způsob zacházení s agresí: konkrétními fyzickými akcemi a chováním v každodenním životě, kde se konečným limitem stává vězení.

(3) Jak vypadají fyzické limity v PBSP®?

Přijetí a ocenění Limitující rodičovské postavy klientovi verbálně i neverbálně dokazují, že zcela a naprosto přijímají testující, rozzuřené dítě. Akceptují primitivní zlost v jejím původním významu - jako všeobecný instinkt. Dítě povzbuzují a uvědomují si s respektem jeho sílu. Ve struktuře na ni reagují s přiměřeným elánem, jsou unaveni jeho úsilím, ale „vydrží“. Limitující postavy neodrazují klienta vynucením ho rozpoznat, že jsou silnější. Dají to najevo pouze, je-li to naprosto nezbytné, jmenovitě v okamžiku, kdy je klient vší svojí silou testuje. Interakce s limitujícími postavami musí co možná nejpřesněji sedět tvaru impulzu, který je prezentován – jinak řečeno, pasovat formě či postoji těla či tělesného povrchu, který vyjadřuje klientovu sílu. Klient nikdy nesmí být přemožen či poražen. Protitvar musí jít dohromady nejen s formou a silou, ale také směrem, rytmem a rychlostí fyzického vyjádření.

V PBSP® terapii je užitečné potvrzení, legalizace duše a jejích esenciálních impulzů obvykle prožíváno přímo úměrně s tím, jak přesné a vhodné jsou interakce akomodujících postav.

V souvislosti s „potvrzením impulzů duše“ je třeba zmínit ještě poslední bod: Když v životě nebo terapii dochází k pravdivému „potvrzení“ druhého, je lepší se na to dívat jako na určité rozpoznávání a nikoliv jako na nějaký konkrétní dárek nebo transakci. Hlavním úkolem akomodátorů je asistovat protagonistovi v dospění k vlastnímu ocenění, potvrzení. Není zodpovědností akomodátora rozhodnout, co „by mělo“ uspokojit protagonistu. To je záležitostí dohody mezi klientem a terapeutem (Beloof, 1986).

Krok za krokem: pod kontrolou

Limitování znamená také zacházení s časovým rámcem při práci. Ten existuje při každé terapeutické zkušenosti; pouze s omezeným množstvím problémů lze naložit v rámci jedné terapeutické sesse. To činí nezbytným výběr a jasný fokus. Jeden jasný a strukturovaný krok, který může klient integrovat, je vhodnější než zamlžená situace, v níž je přemožen emocemi, složitostí a novostí. V posledně jmenovaných případech není prostě možné mít jasný přehled o tom, co se děje.

Klient musí být schopný indikovat každý krok sám, aby se terapeut a postavy v rolích mohly nachystat. Je nezbytné udělat jasné přípravy s klientem: „Dej mi vědět než začneš, jakým způsobem chceš vyzkoušet, otestovat rodičovské postavy.“ Nebo: „Dej mi dopředu vědět, co se ti chce dělat.

Vytvarujeme výraz do bezpečné formy a můžeme správně instruovat akomodátory.“ Pravdou je, že se tím o něco umenší spontaneita struktury. Ale mnohem důležitější je, že klient (1) vytváří svůj vlastní scénář, (2) kontroluje to vlastním egem a (3) je optimalizována pozornost a bdělost členů skupiny. Zpoždění dané „sešlápnutím brzdy“ během struktury zřídkakdy vede ke ztrátě důležitých pocitů či motivace. Terapeut by neměl v této důležité fázi struktury šetřit časem: Potřebuje dost času na uspořádání matrací, polštářů, dek, na umístění limitujících postav, a aby připravil členy skupiny na vstup do role extenzí, budou-li potřeba. Má-li klient dostatečně silnou vnitřní motivaci, proces se automaticky restartuje sám od sebe, bez ohledu na přerušení dané úpravou scény. Po chvíli fyzického experimentování se dostane klient do kontaktu se svou potřebou docela rychle. Prosím, všimněte si dvou věcí: (1) Styl práce „krok za krokem“ předchází nebezpečí, aby klient byl sváděn předčasně zavalujícími neznámými zkušenostmi, které je nesmírně obtížné integrovat a jejichž důsledkem bývá stud, úzkost a disociace. (2) Práce „krok za krokem“ chrání terapeuta a skupinu před tím, aby byli nepřipraveni na silnou abreakci.

Od částečného k celkovému

Poprvé je vhodné nabídnout zkušenost s limity v PBSP® v dílčí podobě. Lze použít: „Kde v těle cítíte nejvíc energie?“ „ Kterou částí těla byste si vybral na otestování síly ideálních rodičů?“ Když klient překotně vstává a připravuje si ruce, nohy a celé tělo, je pravděpodobné, že se to celé zvrtne v měření tělesných sil, které terapeut nebude sto dobře regulovat. Nikdy není dobré, když limitující postavy nemají čas a možnost dobře a pevně se postavit a připravit. Unáhlenost v této chvíli vystavuje

limitující postavy riziku ztráty rovnováhy nebo jiné ztrátě účinku. Pro klienta to bude znamenat:

„Přece jen nejsou dost silní a spolehliví a je moje chyba, že spadli.“ Může se také stát, že zareagují rychle a přiměřeně, jakkoliv bez porady a instrukcí. Chytnou klienta za ruce a ramena. On bude pokračovat vší silou, ale najednou se zastaví a zeptá: „Co to tady proboha dělám?“.



Pages:     | 1 || 3 | 4 |


Similar works:

«To be published in J. Schear (ed.): Mind, Reason and Being-in-the-World: The Mcdowell-Dreyfus Debate. London: Routledge. 2012. Dan Zahavi Danish National Research Foundation: Center for Subjectivity Research Department of Media, Cognition and Communication University of Copenhagen Denmark Mindedness, mindlessness and first-person authority Whereas the recent exchange between Dreyfus and McDowell has largely highlighted differences in their respective accounts, my focus in the following will be...»

«Chapter 10 Classical Conditioning: The Story of Conditioning: Dogs and Little Albert A BEHAVIORAL VIEW OF LEARNING As you read below you may come to think that behavioral learning theories seem somewhat mechanical. They are concerned with stimuli and responses, strengthening behaviors using reinforcement, charting rewards, and such. Again remember, a theory is used, not to predict what might humans do, but to understand the things humans have done and are doing. Behavioral learning theories can...»

«Optimism, Effects on Relationships Sanjay Srivastava University of Oregon Kimbery M. Angelo University of Oregon Srivastava, S., & Angelo, K. M. (2009). Optimism, effects on relationships. In H. T. Reis and S. K. Sprecher (Eds.), Encyclopedia of human relationships. Thousand Oaks, CA: Sage. Headword: Optimism, Effects on Relationships One enduring lesson from social and personality psychology is that beliefs affect social behavior. Beliefs can proactively shape the ways that individuals...»

«Embodied Cognition and Simulative Mindreading Jan Pieter Timmerman Master of Science Philosophy Department of Philosophy School of Philosophy, Psychology, and Language Sciences 2008 Declaration: I declare that this dissertation was written by myself, and that the work contained herein is my own, except where explicitly stated otherwise in the text. Jan Pieter Timmerman Abstract Can an embodied approach to social cognition accommodate mindreading, our ability to attribute mental states to...»

«SOCIETY FOR PSYCHOPHYSIOLOGICAL RESEARCH Forty-Ninth Annual Meeting Berliner Congress Center Berlin, Germany October 21–24, 2009 Table of Contents Author Index Announcements Board of Directors Committees Early Careers Conversation Hour Education and Training Committee Roundtable Discussions Exhibitors Future Annual Meetings Historical Roster Internet Station Meeting Rooms Poster Sessions Pre-Conference Workshops Program Program Committee Publication of Abstracts Registration Speaker Ready...»

«RUNNING HEAD: MY COUNTRY, RIGHT OR WRONG My Country, Right or Wrong: Activating System Justification Motivation Eliminates the Liberal-Conservative Gap in Patriotic Attachment Jojanneke van der Toorn,a Paul R. Nail,b Ido Liviatan,c and John T. Jostd a Corresponding author Department of Psychology, Yale University, P.O. Box 208205, New Haven, CT 06520, USA Email: j.vandertoorn@yale.edu, Phone: +1-917-293-1216 b Department of Psychology and Counseling, University of Central Arkansas, 201 Donaghey...»

«1 15 Minds in Uniform How generative linguistics regiments culture, and why it shouldn’t Published as a chapter in Sampson and Babarczy, Grammar without Grammaticality (de Gruyter, 2013); an earlier version was the keynote address at IADA 2006, Mainz, and was published in Marion Grein and Edda Weigand, eds, Dialogue and Culture (John Benjamins, 2007). The present version contains a (very) few revisions by Sampson to the 2013 text.15.1 Trivializing cultural differences Practitioners of...»

«Why God Cannot Think: Kant, Omnipresence, & Consciousness Matt McCormick Abstract: It has been argued that God is omnipresent, that is, present in all places and in all times. Omnipresence is also implied by God's knowledge, power, and perfection. A Kantian argument shows that in order to be self-aware, apply concepts, and form judgments, in short, to have a mind, there must be objects that are external to a being that it can become aware of and grasp itself in relationship to. There can be no...»

«Pergamon Stud. Hist. Phil. Biol. & Biomed. Sci., Vol. 30, No. 3, pp. 345–376, 1999 © 1999 Elsevier Science Ltd. All rights reserved Printed in Great Britain 1369–8486/99 $-see front matter www.elsevier.com/locate/shpsc Minding Matter/Mattering Mind: Knowledge and the Subject in NineteenthCentury Psychology John Carson* ´ In 1870, a thirty-one-year-old professeur at a French provincial lycee published a work whose goal was no less than to foment a revolution within the tradition of French...»

«Copy of a publication in Tyndale Bulletin. www.Tyndale.cam.ac.uk/Tyndale-Bulletin INCONGRUITY IN THE GOSPEL PARABLES David Seccombe Summary Evidence is given of deliberate use of incongruity and the outright bizarre in some of the gospel sayings and parables. This is sometimes smoothed away by translators and commentators, who appear uncomfortable with it. Yet it has the marks of being one of Jesus’ characteristic teaching devices, the tendency of the transmission being to smooth out...»

«Mindful Schools Engaging Children. Supporting Educators. Transforming Schools. Mindfulness Curriculum Kindergarten 5th Grades Copyright © 2011 by Mindful Schools All rights reserved. No part of this curriculum may be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted in any form or by any means, electronic, mechanical, photocopying, recording, scanning, or otherwise, without either the prior written permission of Mindful Schools, or authorization through payment of the appropriate...»

«2016 NF CONFERENCE “YOU’VE GOT THE POWER!” June 18-21, 2016 JW Marriott Austin, TX NF CONFERENCE 2 | Children’s Tumor Foundation · Ending Neurofibromatosis Through Research Dear NF Conference Attendees: Welcome to Austin—the capital of Texas, the live music capital of the world, and for these next three and a half days, the capital of NF research! We are thrilled to be with you all in such a thriving city, an ideal location for the greatest minds in NF research to congregate,...»





 
<<  HOME   |    CONTACTS
2017 www.abstract.dislib.info - Abstracts, online materials

Materials of this site are available for review, all rights belong to their respective owners.
If you do not agree with the fact that your material is placed on this site, please, email us, we will within 1-2 business days delete him.